Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMožná nemusím
Autor
Alegna
45 názorů
celý život mi je slovo muset proti srsti, ale co můžu, je volnost :), alespoň v tom, co mohu ovlivnit a mám ráda lidi s přehledem a uměním nadsázky, díky Incognite*
"Nemuset, či muset, to je otázka"myslí si mylně ve slavném monologu v jednom z možných světů, jeden dánský kralevic.
"Nemusím, tedy jsem!" odpovídá mu v jiném paralelním světě jedno Descartesovo dvojče.
"Nemusíš muset!" glosoval to tenkrát milovník bolehlavů Parasókratés a měl pravdu.
Zeanddrich E.
07. 02. 2021Nelíbí se mi to (ale chápu, proč tohle může ..člověk napsat:) )
No já už ve svém věku musím i víc krát, ale definitivní to zatím není.
Nemus k musu sedá... a tak dlouho se musí nemuset, až se musí.... Hezký den!
Jak jsem už psala: J.W. měl dobré i špatné stránky. Jeho filmy z padesátých let nejsou pro něj zrovna dobrou vizitkou. Ale kdo je bez hříchu? A co třeba podpis anticharty? J.W. rozhodně nebyl hrdina bez bázně a hany. Ale kdo byl takovým hrdinou? Pro mě jednoznačně Vladislav Vančura.
Evženie Brambůrková
05. 01. 2021Možná ano, ale jisté to není :-)
Všichni máme dobré a špatné stránky. Werich žil většinu života na Kampě ve staré vile po modrém abé Josefu Dobrovském. Bydleli tam spolu s básníkem Holanem a strašně se vzájemně nenáviděli. ...Ovšem ta nenávist nebyla tak docela oboustranná. Četla jsem o tom, že Werich zavilému a nenapravitelnému Holanovi tajně pomáhal a to jak svými konexemi, tak finančně. Když někdo někomu tajně pomáhá, stoupne v mých očích téměř až na úroveň svatého.
blacksabbath
04. 01. 2021nemusím nic.....musím jen jedno.......*/****
Nemusíš skutečně nic, ale když už jednou jsi, tak bys měla bejt, jak říkával Werich a to zase znamená, že musíš všechno, co můžeš. Svět je dost složité místo k bytí. Tip.
Lubošku
Na hřišti je hodně živo
pusa není oběživo
v tváři trochu nachová
sobě si ji uchovám
Položky co nemusí
sepsala tu paní Lída
byla by jich skoro vana
ví však, co je hlavní bída -
existovat bez pusy
úchvatného Kočkodana
hlavička se v jednom kuse
zaobírá jenom musem
ten ji nutí za ním kvačit
ne až zítra, už dnes rači
ať co nejdřív štěstí je tu
z dotyku těch jeho retů
při představě zapiští
jak holčička na hřišti
(úsměv)
...možná ztvrdla jsem
možná trhlá je zem
močná směju se citu
když hledám identitu...